Chráněné území tvoří lesní komplex na vrcholu Velkého Blaníku a Slepičí skály severovýchodně od Louňovic pod Blaníkem se zachovalými lesy přirozené skladby s převahou buku a četnými skalními výchozy.

Katastrální území: Louňovice pod Blaníkem
Nadmořská výška: 474-638 m
Výměra: 84,68 ha
Vyhlášeno: 1992

Geologie:

Podkladem severní části jsou leukokratní muskovitické nebo biotit-muskovitické ruly s turmalínem, často přecházející do pegmatitů. Jinde jsou muskovit-biotitické ortoruly. Povrch je balvanitý s "rostlými" výchozy ortoruly, vytváří rankerové půdy, jen místy se objevuje menší vrstva půdy. Vrcholové skály mají často zřetelnou deskovitou odlučnost. Geologickou zajímavostí jsou skalní mísy zvané “Čertovo kopyto” na jižním úbočí Velkého Blaníku.

Rostliny:

V rezervaci se setkáme s typickými druhově chudými acidofilními bučinami, představujícími primární vegetaci na minerálně chudých horninách. Na vlhčích místech (v dolních částech suťových polí, na úpatí skal apod.) se setkáme i s diagnostickými druhy květnatých bučin. Na jihovýchodních a jižních svazích jsou zajímavé suťové partie s lípou, jilmem, habrem a klenem. Ze zajímavých druhů lze na Velkém Blaníku spatřit: vraní oko čtryřlisté, samorostlík klasnatý, bažanku vytrvalou, věsenku nachovou, pšeníčko rozkladité nebo plavuň pučivou.

Živočichové:

Zoogeograficky je zajímavý výskyt plže zemouna skalního, který je řazen do Červené knihy. Z celkového počtu asi 200 druhů pavouků patří k nejvzácnějším druhům Kratochviliella bicapitata. Vzácným nálezem je i nosatec Magdalis carbonaria.Z plazů se zde kromě ještěrky obecné a slepýše křehkého, objevuje i zmije obecná. V PR Velký Blaník hnízdí např. holub hřivnáč, holub doupňák, jestřáb lesní, výr velký, kalous ušatý, lejsek šedý, lejsek malý, šoupálek dlouhoprstý a krátkoprstý. Objevují se zde obě barevné formy (červenohnědá i hnědočerná) veverky obecné.

Využití:

Bukové porosty jsou nyní 160 a více let staré. Na rankerových půdách je velice obtížná přirozená obnova. Nepočetné ostrůvky zmlazení buku byly uchovány díky oplocení proti zvěři. Prstenec současných smrkových monokultur na úpatí Blaníku vznikl ve 20. letech tohoto století po kalamitě. V současné době čelí porost kůrovcové kalamitě a je postupně obnovován s cílovým stavem skladby dřevin blízkým přirozenému druhovému složení. V bukových porostech je zde vymezena genová základna buku.
Území patří k našim nejnavštěvovanějším rezervacím a to především díky pověsti o blanických rytířích, která našla svůj odraz v literatuře (J. Vrchlický, A. Jirásek), hudbě (B. Smetana) i výtvarném umění (J. Mařák). Kromě pověsti je návštěvnicky atraktivní dřevěná rozhledna, odkud se naskýtá krásný kruhový rozhled až za hranice CHKO Blaník. Přes PR vede po červené turistické značce naučná stezka S rytířem na Blaník.