Fakta o CHKO Blaník:

  • rozloha: 41 km2
  • nadmořská výška: 366 - 638 m n. m.
  • vyhlášení: 1. 1. 1982
  • 5 maloplošných zvláště chráněných území: 3 přírodní rezervace, 2 přírodní památky
  • Natura 2000: 2 evropsky významné lokality

Území CHKO Blaník si dodnes uchovalo charakter typické středočeské krajiny. Z původní souvislé plochy lesů se činností člověka krajina změnila a nyní jsou na odlesněných místech rostlinná společenstva luk, polí a mokřadů. Druhy zde zastoupené jsou jednak původní, jednak se jedná o druhy, které přišly s člověkem a zdomácněly. Člověkem vytvořené vodní plochy (rybníky) obývají přírodě blízká společenstva rostlin ponořených, plovoucích a pobřežních. V chráněné krajinné oblasti se vyskytují i zvláštní stanoviště – výslunné stráně, skalní terásky, skalní sluje. Tato místa obývají zvláštní druhy rostlin a živočichů, často chráněné. Kromě větších sídel jsou po krajině roztroušeny samoty a menší vesničky, v řadě sídel se dochovaly lidové stavby. Dochovaná je i struktura drobných sakrálních staveb u polních cest, dnes stále využívaných.

Velký Blaník

Velký Blaník leží uprostřed podblanické kotliny asi 70 km jihovýchodním směrem od Prahy a jeho vrchol se vypíná do výšky 638 m n. m. Nejstarší prehistorické dějiny spjaté s Blaníkem spadají do 5. století před naším letopočtem, kdy na vrcholu Velkého Blaníku stálo halštatsko-laténské hradiště, které dodnes připomínají dochované mohutné obranné kamenné valy. Počátky středověké kolonizace regionu jsou doloženy v polovině 12. století, která dala vzniknout sídelní struktuře, jež ve svých hlavních rysech přetrvala dodnes. Ve 14. století se v historických písemných pramenech objevuje samotný Blaník, s dobou vrcholného středověku je pak spjata existence blanického hradu. Poslední zmínka o tomto hradu v pramenech se váže k roku 1518, kdy vznikla nejstarší tzv. Klaudyánova mapa Čech, v níž je Blaník vyznačen právě jako hrad. Žádné jeho hmotné pozůstatky se ale dodnes nepodařilo nalézt, a tak je jeho existence stále obestřena tajemstvím. 

Do období vrcholného středověku spadají také počátky pravděpodobně nejznámějšího blanického fenoménu – pověsti o spícím vojsku. Blanickou pověst v podobě jak ji známe dnes, v níž blanické vojsko pod velením sv. Václava vyjede z hory na pomoc ohrožené české zemi, uvedl do širokého povědomí spisovatel Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých. Můžeme bez nadsázky říci, že v průběhu 19. století se Blaník stal jedním z nejvýraznějších symbolů českého národa. Již od poloviny 19. století byl cílem shromáždění a slavností českých vlastenců, jejichž vyvrcholením bylo táborové hnutí v šedesátých letech 19. století, kdy byly na Velkém Blaníku pořádány v roce 1868 dva tábory lidu za účasti několika tisíc lidí. Jednou z nejvýznamnějších manifestací českého národního hnutí v 19. století byla slavnost položení základního kamene Národního divadla 16. května 1868, do jehož základů byly umístěny kameny z památných míst Čech a Moravy a kámen s pořadovým číslem 5 pochází právě z Velkého Blaníku.

Tradice hromadných výstupů na Velký Blaník při různých příležitostech trvají dodnes. Na vrcholu Velkého Blaníku stojí dřevěná rozhledna ve tvaru husitské hlásky z roku 1941 vysoká 30 metrů.

Chráněná krajinná oblast Blaník

Na počátku roku 1982 byla z důvodu ochrany harmonické, biologicky vyvážené středočeské krajiny v okolí Velkého Blaníku vyhlášena chráněná krajinná oblast Blaník. Svou rozlohou 41 km2 se stala nejmenší chráněnou krajinnou oblastí v České republice. Za svůj harmonický vzhled vděčí krajina Podblanicka malému vlivu průmyslové revoluce, je to stále zemědělský kraj, ve kterém žije pocit silného sepětí lidí s půdou. Krajina byla do dnešní podoby, charakteristické vysokou druhovou diverzitou a hodnotným krajinným rázem, přetvářena prací mnoha generací našich předků. Díky změně životního stylu je dnes nutné na údržbu krajiny vynakládat úsilí profesionálních pracovníků i dobrovolníků.

V současném pojetí je předmětem ochrany krajina okolí Blaníku s typickým krajinným rázem, plněním přírodních funkcí krajiny a přírodními hodnotami, kterými jsou zejména zastoupené přírodní a přírodě blízké ekosystémy a v nich se vyskytující zvláště chráněné, vzácné či regionálně významné druhy rostlin a živočichů.

Maloplošná zvláště chráněná území chrání přírodně nejhodnotnější části chráněné krajinné oblasti. Je jich celkem pět, z toho tři přírodní rezervace a dvě přírodní památky. Na území CHKO Blaník byly vyhlášeny dvě evropsky významné lokality v rámci evropské soustavy chráněných území Natura 2000 – Podlesí a Vlašimská Blanice.