Lesy - Blaník
Původně bylo celé Podblanicko porostlé lesy. Druhová skladba odpovídala vegetačnímu stupni s převahou jedle a buku, s příměsí javoru klenu a lípy ve specifických suťových polohách Velkého a Malého Blaníku. Na výslunných jižních a jihozápadních stráních lze původně předpokládat výskyt dubu, habru a borovice, v údolích vodních toků porosty olše lepkavé, vrby a jasanu.
Prvním významným zásahem do tohoto stavu bylo pravděpodobně osídlení oblasti asi před 2400 lety, a vybudování hradiště na Velkém Blaníku. Obranné valy jsou zde patrné dosud. To bezpochyby vedlo ke smýcení lesních porostů na vrcholu Velkého Blaníku.
Středověká kolonizace krajiny začíná vznikem kláštera premonstrátek v Louňovicích pod Blaníkem v polovině 12. století. Rozvoj řemesel vyžadoval mnoho palivového dříví a nastal tedy tlak na lesy. Dřevo z lesa bylo těženo výběrem potřebných stromů, druhová skladba se v podstatě nezměnila. Velikost těžby dřeva z lesa kolísala podle společenských událostí a potřeb (např. po třicetileté válce rozloha lesa vzrostla).
Nástup pěstování smrku začal na Blaníku v 19. století společně s poptávkou po stavebním dříví. První hospodářský plán platil na Podblanicku od roku 1881 a podíl smrku se postupně zvyšoval na úkor listnáčů. Ani smrkovým porostům na Blaníku se ovšem nevyhnuly větrné polomy a mniškové kalamity.
Změnu tohoto stavu zaznamenal nástup Josefa Melichara na polesí Louňovice pod Blaníkem na začátku 50. let 20. století. Tento lesník zavedl maloplošnou obnovu buku a jedle v kotlících a okrajových sečích.Tyto obnovní prvky se dodnes využívají s cílem dosáhnout přirozené skladby lesa.
V současnosti tvoří les 31% plochy chráněné krajinné oblasti. V roce 2017 bylo procentuální zastoupení blanických lesů následující: smrk - 54,8%, jedle - 1,2%, buk – 8,3%, borovice - 20,2%, modřín – 5,8%, dub (letní a zimní) - 2,4%, habr – 1,4%, bříza - 2,5%.
Společnou snahou Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Blaník a lesníků je zlepšit zdravotní stav lesa ať už cílenou výchovou lesa nebo podporou pestré druhové skladby. Aktivně je do porostů v I. zóně CHKO Blaník dosazován buk a jedle, jejichž přirozená obnova je obtížná.
Lesy v I. zóně jsou z větší části lesy zvláštního určení, lesy ve vrcholových partiích Velkého a Malého Blaníku jsou vedeny jako lesy ochranné. Lesy v dalších zónách jsou lesy hospodářské. Součástí zdejších lesů je i významná genová základna pro buk o výměře 157 ha.
Návštěvníci v přírodních rezervacích Velký a Malý Blaník by měli omezit svůj pohyb na značené cesty, neboť při chůzi v lesním porostu mohou snadno poškodit cenné semenáčky nebo sazenice.