Původně bylo celé Podblanicko porostlé lesy. Druhová skladba odpovídala vegetačnímu stupni s převahou jedle a buku, s příměsí javoru klenu a lípy ve specifických suťových polohách Velkého a Malého Blaníku. Na výslunných jižních a jihozápadních stráních lze původně předpokládat výskyt dubu, habru a borovice, v údolích vodních toků porosty olše lepkavé, vrby a jasanu.

Prvním významným zásahem do tohoto stavu bylo pravděpodobně osídlení oblasti asi před 2400 lety, a vybudování hradiště na Velkém Blaníku. Obranné valy jsou zde patrné dosud. To bezpochyby vedlo ke smýcení lesních porostů na vrcholu Velkého Blaníku.

  Bučina na Velkém Blaníku


Středověká kolonizace krajiny začíná vznikem kláštera premonstrátek v Louňovicích pod Blaníkem v polovině 12. století. Rozvoj řemesel vyžadoval mnoho palivového dříví a nastal tedy tlak na lesy. Dřevo z lesa bylo těženo výběrem potřebných stromů, druhová skladba se v podstatě nezměnila. Velikost těžby dřeva z lesa kolísala podle společenských událostí a potřeb (např. po třicetileté válce rozloha lesa vzrostla).

Nástup pěstování smrku začal na Blaníku v 19. století společně s poptávkou po stavebním dříví. První hospodářský plán platil na Podblanicku od roku 1881 a podíl smrku se postupně zvyšoval na úkor listnáčů. Ani smrkovým porostům na Blaníku se ovšem nevyhnuly větrné polomy a mniškové kalamity.

Změnu tohoto stavu zaznamenal nástup Josefa Melichara na polesí Louňovice pod Blaníkem na začátku 50. let 20. století. Tento lesník zavedl maloplošnou obnovu buku a jedle v kotlících a okrajových sečích.Tyto obnovní prvky se dodnes využívají s cílem dosáhnout přirozené skladby lesa.

V současnosti tvoří les 31% plochy chráněné krajinné oblasti. V roce 2017 bylo procentuální zastoupení blanických lesů následující: smrk - 54,8%, jedle - 1,2%, buk – 8,3%, borovice - 20,2%, modřín – 5,8%, dub (letní a zimní) - 2,4%, habr – 1,4%, bříza - 2,5%.

Společnou snahou Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Blaník a lesníků je zlepšit zdravotní stav lesa ať už cílenou výchovou lesa nebo podporou pestré druhové skladby. Aktivně je do porostů v I. zóně CHKO Blaník dosazován buk a jedle, jejichž přirozená obnova je obtížná.

Lesy v I. zóně jsou z větší části lesy zvláštního určení, lesy ve vrcholových partiích Velkého a Malého Blaníku jsou vedeny jako lesy ochranné. Lesy v dalších zónách jsou lesy hospodářské. Součástí zdejších lesů je i významná genová základna pro buk o výměře 157 ha.

Návštěvníci v přírodních rezervacích Velký a Malý Blaník by měli omezit svůj pohyb na značené cesty, neboť při chůzi v lesním porostu mohou snadno poškodit cenné semenáčky nebo sazenice.